|
Samotný název “připojištění” je možná matoucí, protože se prakticky o žádné pojištění nejedná. Jedná se o spoření, kterým si klient zajišťuje dostatek peněžních prostředků na stáří. Lidé si ho také často pletou s důchodovým pojištěním, které je však součástí životního pojištění a zde se opravdu o pojištění jedná. Penzijní připojištění má mnoho výhod a peníze lze díky němu hezky zhodnotit. Jedná se samozřejmě o dobrovolné zajištění, i když je velmi doporučované a v rozvinutých zemích, mají občané toto připojištění uzavřené běžně.
Penzijní připojištění může uzavřít osoba starší 18 let s trvalým pobytem na území ČR. Uzavírá se na základě smlouvy s penzijním fondem. Každý občan může mít pouze jednu smlouvu. Smlouva musí obsahovat tzv. penzijní plán, který stanovuje dobu spoření, druh penze, druh dávek apod. Smlouvu a penzijní plán může fond změnit jen po písemného dohodě s účastníkem spoření.
Po uzavření smlouvy začne klient spořit na svůj účet u penzijního fondu a ten mu zhodnocuje vklady. Spořit je nutno pravidelným splátkami jednou za měsíc, za čtvrtletí či za pololetí. Vklady není možné doplácet zpětně. Do penzijního připojištění přispívá účastník, ale může i zaměstnavatel nebo třetí osoba.
Přispívání zaměstnavatele je výhodné pro obě strany. Pro zaměstnance je výhodnější, aby mu zaměstnavatel přispíval na penzijní připojištění, než aby mu místo toho zvýšil mzdu. Příspěvky zaměstnavatele jsou totiž osvobozeny od daně z příjmů a také se z nich neplatí zdravotní ani sociální pojištění. Tato výhoda platí i pro zaměstnavatele, pokud by zaměstnanci zvýšil mzdu o určitou částku, musel by z ní odvádět zdravotní a sociální pojištění (tedy 35 %), které si tak ušetří. Dále může takto poskytnuté příspěvky uplatnit jako náklad a odečíst je od základu daně z příjmů, a to až do výše 24 000 Kč.
Jednou z největších výhod je poskytovaná státní podpora, která se nárokuje každé kalendářní čtvrtletí za uplynulé tři měsíce. Její výše se odvíjí od výše měsíčního spoření a aby klient nějakou získal, musí spořit nejméně 100 Kč měsíčně (což je stejně zpravidla minimální částka spoření). Státní podporu klient maximálně využije při vkladu 500 Kč měsíčně, avšak tato částka se bude pravděpodobně brzy zvyšovat na 700 Kč. Státní podpora se nevztahuje na příspěvek zaměstnavatele.
Další atraktivní výhodou tohoto produktu je možnost odečíst si od základu daně zaplacený příspěvek na penzijní připojištění. Klient však musí spořit nejméně 500 Kč měsíčně, maximálně pak 1 500 Kč. Lze totiž odečíst ročně 6 000 Kč – 18 000 Kč. Pokud chce klient maximálně využít všechny poskytované výhody, měl by spořit 1 500 Kč měsíčně. Využije jak státní podporu, tak možnost odečíst částku 18 000 Kč od základu daně.
Další výhodou je již zmíněné zhodnocení uložených vkladů. Fond tyto peníze vezme a investuje do investic, které jsou minimálně rizikové a mají stabilní výnosy (jde zejména o státní cenné papíry, termínované vklady či dluhopisy). Nad investováním navíc dohlíží ČNB. Fond pak zisk vezme a rozdělí mezi své klienty. O tom, kolik mezi klienty rozdělí, rozhoduje každý rok valná hromada daného fondu. Ze zákona musí nejméně 5 % ze zisku do rezervního fondu, dalších zhruba 10 % je rozděleno podle rozhodnutí valné hromady jinak a zbylá část, většinou 85 % zisku, je rozdělena mezi klienty. Není tedy stabilně stanoveno, kolik procent z vkladu klient dostane. Jde o to, kolik bude penzijní fond schopen vydělat investováním.
Klient si před začátkem spoření musí zvolit jaký druh penze bude požadovat, to je pak zakotveno i ve smlouvě. Povinnou penzí je penze starobní, dále existuje výsluhová, invalidní a pozůstalostní. Pokud klient tedy požaduje penzi výsluhovou, musí mít uzavřenou penzi starobní.
Starobní penze se řídí podle tzv. koeficientu 60/60, což znamená, že může být vyplacena nejdříve v 60 letech a nejdříve po 60 měsících spoření (tedy 5 letech). Další podmínkou je, že pokud má klient zřízenou i jinou, musí starobní penze představovat minimálně 50 % placeného příspěvku. Tedy pokud spoří 200 Kč měsíčně, musí jít minimálně 100 Kč na starobní a zbytek může jít např. na výsluhovou.
Další penzí je výsluhová, kterou lze vybrat již po 180 měsících (15 letech). Lze však vybrat pouze polovinu peněz, které má podle plánu naspořit. Invalidní penze umožňuje čerpat penzi, pokud se klient dostane do invalidního důchodu. Lze čerpat pouze to, co klient opravdu naspořil a musí před tím spořit alespoň 36 měsíců. Poslední penzí je penze pozůstalostní, která je vyplácena osobám, které klient stanoví předem ve smlouvě, v případě jeho smrti. Tato penze je vyplácena mimo dědictví.
Pokud klient dodrží všechny podmínky spoření, má nárok na výplatu peněz. Ty je možno vyplatit jednorázově, či postupně ve formě zmíněných penzí. Jednorázové vyrovnání znamená, že klient dostane veškeré peníze, které naspořil, včetně státní podpory a zhodnocení vkladů. Druhou možností je doživotní penze, která se stanoví podle úmrtnostních tabulek. Někdy fondy umožňují klientovi, stanovit si ze začátku vyplácení nižší částky a postupné zvyšování či naopak.
Pokud však klient podmínky smlouvy nesplní, může mít nárok na vrácení peněz. Pokud spořil pouze 12 měsíců, nemá nárok na nic. Přesáhl-li 12 měsíců, dostane tzv. odbytné. Odbytné se skládá z vkladů účastníka a jejich zhodnocení u fondu. Klient však nedostane státní podporu a musí také zaplatí manipulační poplatek.
Penzijní připojištění nemá žádné poplatky za vedení účtu a klient tedy nemá absolutně žádné náklady. Proto se zdá, že je penzijní připojištění opravdu nejvýhodnějším prostředkem zhodnocení peněžních prostředků.
